SLOVNÍK BOJOVÝCH SPORTŮ
| aikibudó | (jap.) - dosl. „válečná cesta harmonie energie ki“, jeden z dřívějších názvů aikidó |
| age uke | (jap.) - horní blok paží, např. v karate |
| ai | (jap.) - harmonie; soulad |
| aikidó | (jap.) - dosl. „cesta harmonie energie ki“, moderní japonské bojové umění, vytvořeno ve 20. letech mistrem Morihei Uešibou (1883-1969) na základě bojových uměních starého Japonska. Elegantní techniky aikidó jsou založeny na principu využití síly protiv |
| aikidžó | (jap.) - aiki hůl, zbraň aikidó |
| aikidžucu | (jap.) - dosl. „umění harmonie energie ki“; japonské bojové umění, předchůdce moderního aikidó |
| Aikikai hombú dodžó | (jap.) - hlavní tělocvična největší celosvětové organizace aikidó mistra Moriheie Uešiby |
| aikiken | (jap.) - klíčová zbraň aikidó – meč; principy technik aikidó vycházejí z technik japonského boje s mečem – např. v hodech je soupeřova paže vedena tak, jako byl byla mečem. |
| allkampf džúcu | (0) - též: allkampf-jitsu; moderní bojový systém, zal. v r. 1968 Jakobem Beckem na základě džúdó, karate, aikidó, džúdžucu etc. |
| atemi | (jap.) - techniky útoků na vitální body |
| ba duan jin | ba duan jin [pa tuan ťin] (čín., mand.) - též: baduanjin; pa tuan chin atd.; “osm kusů brokátu”, jedna z nejpopulárnějších zdravotně-kondičních sestav čínského qigongu |
| baduanjin | ba duan jin [pa tuan ťin] (čín., mand.) - též: baduanjin; pa tuan chin atd.; “osm kusů brokátu”, jedna z nejpopulárnějších zdravotně-kondičních sestav čínského qigongu |
| ba zhan dao | [pa čan tao] (čín., mand.) - též: bat charm dao atd.; “nože sekající [do znaku pro] osm”; název sestavy s velkými noži se širokým ostřím (“tesáky”) stylu Yongchun (Wingcheun). V kant. čín. baat jaam dou [„pát tsam tou“] |
| bagua zhang | [pa-kua čang] (čín., mand.) - též: pa-kua-chang; pa kua chang atd.; dosl. „dlaň osmi trigramů“, styl osmi trigramů; „vnitřní“ („měkký“) styl čínských bojových umění, používající především kruhové chůze a techniky dlaní, zal. dle legendy mistrem Dong |
| bai he quan | [paj che čchüan] (čín., mand.) - “styl bílého jeřába”; jihočínský systém bojových umění |
| Baimei quan | [Paj-mej čchüan] (čín., mand.) - pai mei chuan; bak mei kuen; bak mee kuen atd.; “styl (mnicha) Bílé obočí”, jihočínský “zakázaný” či “tajný” styl bojových umění |
| baji quan | [pa-ťi čchüan] (čín., mand.) - též: bajiquan; ba ji quan; pa chi chuan atd.; „styl osmi extrémů“, severočínský systém bojových umění |
| balisong | (0) - filipínský nůž, na západě nazývaný často „motýlek“ |
| bando | (0) - barmské bojové umění beze zbraně i se zbraní, sestávající se technik úderů, kopů, zápasnických chvatů, boje tyčí, mečem, kopím etc. |
| bao | [pao] (čín., mand.) - “leopard”; jedno z pěti zvířat shaolinských bojových umění. V kant. čín. paau [“páu“] |
| barmský box | (0) - barmské bojové umění, podobné thajskému boxu |
| bei | [pej] (čín., mand.) - sever, severní. V kant. čín. baak [“pák”] |
| bei shaolin | [pej shaolin] (čín., mand.) - též: pei shao-lin; pei shao lin; buk siu lum; bak siu lum; bak siu lam; dosl. „severní Shaolin“, „severoshaolinský“ (styl). V kant. čín. baak siulam [pák siu lam]. |
| beng bu quan | [peng pu čchüan] (čín., mand.) - základní sestava stylů kudlanky nábožné; obsahuje dvanáct fundementálních principů původního systému, založeného Wang Langem |
| bersilat | (0) - malajské bojové umění beze zbraně i se zbraněmi |
| bian | [pien] bin [„pin“] (čín., mand.) - „bič“; jedna ze zbraní čínských systémů bojových umění; existují biče tvrdé a měkké (pěti-, sedmi-, devítičlánkové). V kant. čín. bin [„pin“]. |
| biao zhi | [piao č’] (čín., mand.) - též: biu jee; bil jee atd.; „bodající prsty“; 3. sestava většiny stylů Yongchun (Wingcheun). V kant. čín. biu ji [„piu tsi“] |
| BJJ | (0) - brazilské džúdžucu (Brazilian Jiu-Jitsu) |
| Black Belt | (angl.) - „Černý pás“, prestižní americký magazín o bojových uměních, vycházející již několik desetiletí |
| bó | (jap.) - dlouhá hůl, tyč; jedna ze základních dlouhých zbraní mnoha japonských stylů; původně dlouhá tyč, kterou údajně používali farmáři k nošení těžkých nákladů na ramenou |
| bo šuriken | (jap.) - též: bo shuriken; boshuriken atd.; vrhací zbraň japonského nindžúcu, podobná tenké vrhací dýce nebo šipce |
| bódžucu | (jap.) - též: bojutsu; bo jutsu; bo-jutsu atd.; umění boje s dlouhou tyčí |
| bokken | (jap.) - dřevěný meč |
| Brana | (0) - česká škola sebeobrany, vědecký systém založený na logické analýze a klasifikaci všech typů sebeobranných situací, taktice a strategii |
| brazilské džúdžucu | (0) - též: Brazilian Jiu-Jitsu; BJJ atd; styl, který vyvinula rodina Gracie; v současné době jeden z nejpopulárnějších stylů boje na zemi, který se proslavil především úspěchy v tzv. ultimátních zápasech |
| bu | (jap.) - válečník, bojovník; související s válkou, bojem, bojovými uměními; koncept označující válečnickou dimenzi feudálního Japonska |
| buddhismus | (0) - “náboženství” či “filosofie” Probuzeného, zal. historickým Buddhou Šákjamunim v 6-5. st. př. Kr. Tzv. chan (jap. zen) buddhismus měl později značný vliv na rozvoj čínských a japonských bojových umění |
| budó | (jap.) - dosl. „cesta války“; „cesta bojových umění“, obecný termín pro všechna japonská bojová umění s příponou dó, která se cca. na začátku 20. století vyvinula z tradičních systémů budžucu |
| budóka | (jap.) - též: budoka; cvičenec některého z japonských bojových umění, např. karate (karateka), džúdó (džúdóka), aikidó (aikidóka) etc. |
| budžucu | (jap.) - též: bujutsu; bujitsu atd.; „bojová umění“; obecný termín pro všechna tradiční japonská bojová umění, ze kterých se později vyvinuly systémy budó |
| buši | (jap.) - též: bushi; válečník, rytíř, samuraj |
| bušidó | (jap.) - též: bushido; „cesta válečníka“ (bu - válečný, bojový; ši = „rytíř“), nepsaný morální a duchovní kodex japonských samurajů |
| cai li fo | [cchaj li fo] (čín., mand.) - též: cailifo; tsai li fo; choy li fut; choy lay fut; choy lee fut atd.; jeden z nejpopulárnějších jihočínských stylů. V kant. čín. choi lei fat [ts’oj lei fat]. |
| capoeira | (0) - brazilské bojové umění vyvinuté černými otroky v boji proti otroctví a útlaku – mezi charakteristické prvky tohoto umění patří typický taneční rytmus a řada akrobatických prvků |
| clinch | (angl.) - klinč; chycení soupeře rukama (kolem trupu, za krk atd.) spolu s těsným přitisknutím; technika používaná např. v boxu, thajském boxu, ultimátních zápasech atd. |
| clock choke | (angl.) - dosl. „hodiny - škrcení“; jedna z oblíbených technik v boji na zemi v BJJ, MMA, ultimátních zápasech atd. |
| cuba | (0) - též: tsuba; záštita meče, v řadě případů umělecké dílo samo o sobě |
| cuki | (jap.) - též: tsuki; přímé údery, např. v karate |
| čiburi | (jap.) - též: chiburi; odstranění/setřesení krve z meče v iaidó |
| čúnin | (jap.) - též: chunin; „prostřední člověk“, „prostředník“; druhá z nindžovských hodností, označující velitele skupinu nidžú, plnících misi |
| da | [ta] (čín., mand.) - též: dar; dosl. „udeřit“. V kant. čín da [ta] |
| da luohan quan | [ta luo-chan čchüan] (čín., mand.) - „velká sestava arhata“, jedna ze základních sestav severoshaolinského gongfu |
| fa jin | [fa ťin] (čín., mand.) - též: fajin; fajing; fa jing; explosivní vydání síly, explozivní síla – koncept společný množství stylů čínských bojových umění, spojován většinou s Chen taiji quan |
| escrimador | (0) - praktik filipínského bojového umění escrima |
| escrima | (0) - filipínské bojové umění se zbraněmi (hole, nože, týky, meče) i beze zbraně |
| er ji gun | [er ťie kun] (čín., mand.) - “dvojdílná tyč”, cep – jedna ze zbraní čínských systémů. Jedna část může být delší, jedna kratší, nebo jsou obě části stejně dlouhé jako u japonské zbraně nunčaku. V kant. čín. yi jit gwan [“i tsit kwan”]. |
| dači | (jap.) - též: dachi; postoj, pozice, střeh |
| daišó | (jap.) - též: daisho; dosl. „malý a velký“, tj. dvojice samurajských mečů katana a wakizaši |
| daitó | (jap.) - též: daito; dosl. „velký meč“, velký meč samurajů |
| Damo | [Ta-mo] (čín., mand.) - též: Ta Mo; legendární zakladatel shaolinských bojových umění a 1. patriarcha chanového buddhismu |
| dan | (jap.) - mistrovský stupeň technické vyspělosti v japonských a korejských (nejen bojových) uměních a sportech, označující osobu, která dosáhla minimálně prvního černého pásu |
| dantian | [tan-tchien] (čín., mand.) - též: dan tian; dan-tian; tan tien; tan-tien atd; dosl. „pole elixíru“, taoistický výraz pro centra energie – většinou se používá v odkazu na tzv. spodní dantian, tj. oblast po pupkem. Jap. tanden |
| dao | [tao] (čín., mand.) - též: do; šavle, tj. sečná zbraň s jedním ostřím, jedna ze základních zbraní čínských bojových umění; v angl. terminologii „broadsword“; též název pro jakoukoliv řezno/sečnou zbrań s jedním ostřím – od nože, „motýlích nožů“ př |
| dó | (jap.) - též: do; dosl. „cesta“; filosofický termín, označující princip, nauku, životní cestu etc.; přípona japonských bojových umění, označující disciplínu, jejímž cílem není jen bojová dovednost, ale též filosofie a duchovní kultivace. |
| dódžó | (jap.) - též: dojo; tréninková místnost, „tělocvična“ |
| džucu | (jap.) - též: džutsu; džitsu; jutsu; jitsu; „umění“, častá koncovka v názvu mnoha tradičních japonských bojovně orientovaných stylů; často srovnáváno se spíše duchovními (a některými sportovními) systémy dó („cesta“). |
| džutsu | (jap.) - též:džitsu; jutsu; jitsu; „umění“, častá koncovka v názvu mnoha tradičních japonských bojovně orientovaných stylů; často srovnáváno se spíše duchovními (a některými sportovními) systémy dó („cesta“) |
| jutsu | (jap.) - též: džutsu; džitsu; jitsu; „umění“, častá koncovka v názvu mnoha tradičních japonských bojovně orientovaných stylů; často srovnáváno se spíše duchovními (a některými sportovními) systémy dó („cesta“) |
| jitsu | džucu (jap.) - též: džutsu; džitsu; jutsu; „umění“, častá koncovka v názvu mnoha tradičních japonských bojovně orientovaných stylů; často srovnáváno se spíše duchovními (a některými sportovními) systémy dó („cesta“) |
| džúdó | (jap.) - též: džudo; judo; „jemná cesta“; moderní japonský bojový sport, zal. v r. 1882 prof. Džigoró Kanó na základě džúdžucu. Džúdó využívá technik hodů, přehozů, porazů, škrcení, páčení etc.; olympijský sport |
| judo | viz. džúdó |
| džudóka | (jap.) - též: judoka; cvičenec, praktik džúdó |
| džúdžucu | (jap.) - též: ju jutsu;ju-jutsu; jiu jitsu; jiu-jitsu; ju jitsu; ju-jitsu; dosl. „jemné umění“; předchůdce džúdó |
| empi | (jap.) - loket; techniky úderů lokty |
| fish hook | (angl.) - „háček na ryby“; trhání nosu nebo úst prsty – zakázaná technika v ultimátních zápasech |
| fojia quan | [fo-ťia čchüan] (čín., mand.) - též: fo chia chuan; fut gar kuen; fatt ka khuen atd.; “styl buddhy”, jihočínské bojové umění. V kant. čín. fatga kyun [„fat ká khün“] |
| full-contact | (angl.) - “plný kontakt” |
| Funakoši, Gičin | (1868-1957) (jap.) - též: Gichin, Funakoshi; zakladatel šotokan karate |
| genin | (jap.) - nejnižší nidžovská hodnost, označující samotného vykonavatele mise |
| geri | (jap.) - techniky kopů |
| gi | (jap.) - cvičební úbor (často nesprávně nazývaný kimono); např karategi (cvičební úbor pro karate), džúdógi (cvičební úbor pro džúdó) atd. |
| gong | [kung] (čín., mand.) - dosl. „práce“, „úsilí“, „dovednost“; cvičení používané v čínských bojových umění k rozvinutí určité dovednosti či síly – např. „gong železné paže“, “gong tygřích drápů” atd. |
| gongfu | [kung-fu] (čín., mand.) - též: gong fu; kung fu; gung fu atd.; dosl. „čas“; „umění“, „dovednost“, „zručnost“, „mistrovství“; „práce“, „námaha“, „úsilí“, přel. opisem - dovednost či mist |
| Guan dao | [Kuan tao] (čín., mand.) - též: Kwan dao; Kwan do; Kwando atd; „Guanova halapartna“; těžká sečná zbraň, pojmenovaná na počest slavného čínského generála Guan Gonga. V kant. čín. Gwaan dou [„kwán tou“]. |
| guard | (angl.) - „obranný střeh“; výraz se používá obecně, specifický význam má pro boj na zemi - jedna z nejdůležitějších defensivně/ofensivních pozic - obránce leží na zádech, oběma nohama svírá pas soupeře; tato varianta se též nazývá near guard. |
| guillotine | (angl.) - „gilotina“ - škrtící chvat v BJJ, MMA či ultimátních zápasech. |
| gun | [kun] (čín., mand.) - též: kwun; gwun; dlouhá tyč, hůl – jedna ze základních zbraní mnoha stylů čínských bojových umění. V kant. čín. gwan [“kwan”]. |
| hadžime | (jap.) - též: hajime; “začněte”; povel rozhodčího používaný při zápasech různých japonských bojových umění. |
| haitó | (jap.) - palcová hrana ruky; úderová plocha – palcová hrana otevřené dlaně, např. v karate.TEST |
| hakama | (jap.) - dlouhá kalhotová suknice, používaná mj. v aikidó, kendó či iaidó, nošená přes gi. |
| hanbó | (jap.) - též: hanbo; středně dlouhá hůl/tyč, poloviční délky bó |
| hapkido | (kor.) - „cesta harmonie energie ki“; korejské bojové umění podobné co do principů japonskému aikidó |
| head-butt | (angl.) - úder hlavou (čelem), „hlavička“ |
| hira šuriken | (jap.) - vrhací hvězdice japonských nindžú |
| hiraken | (0) - poloviční pěst; úderová plocha, např. v karate – skrčené prsty pěsti v druhém kloubu prstů. |
| hoko | (jap.) - druh japonského kopí |
| hong quan | [chung čchüan] (čín., mand.) - též: hung chuan; dosl. “červená pěst”; v severoshaolinském gongfu existují 2 základní sestavy – malá a velká červená pěst (xiao hong quan, da hong quan). |
| Hongjia quan | [Chung-ťia čchüan] (čín., mand.) - též: Hung Gar; Hung Kar; Hoong Ka; Hung Ga; Hung Kuen; Hung Kune; dosl. „pěst rodiny Hong“; jeden z nejslavnějších stylů jihočínských bojových umění. V kant čín. Hungga kyun [„hung ká khün“]. |
| hook | (angl.) - “hák”, obloukový úder, např. v boxu. |
| hou quan | [chou čchüan] (čín., mand.) - též: hou chuan; dosl. “opičí pěst”, styl opice. |
| hu | [chu] (čín., mand.) - “tygr”; v kant. čín. fu |
| hudie shuang dao | [chu-tie šuang tao] (čín., mand.) - též: wu dip seong do; “dva motýlí nože”; pár krátkých dlouhých širokých nožů (tesáků), jedna z nejtypičtějších zbraní řady jihočínských stylů, např. Hongjia (Hungga) a Yongchun (Wingcheun). |
| hwarangdo | (kor.) - jiné přepisy: hwarang-do; hwa rang do atd; “cesta květu mužnosti”, styl bojových umění “rytířů” hwarang, “korejských samurajů”; existuje i moderní armádní varianta “hwarangdo military combat system”. |
| cha quan | [čcha čchüan] (čín., mand.) - severočínský systém bojových umění, vyvinutý čínskými muslimy (národnostní menšinou Hui); jeden ze stylů, na kterých se zakládá chang quan, jedna z disciplín moderního wushu |
| chan si jin | [čchan s’ ťin] (čín., mand.) - “navíjení hedvábí”, soustava cvičení stylu Chen taiji quan, používaná k rozvinutí koordinovaného pohybu celého těla, vnitřní síly a energie qi |
| chang quan | [čchang čchüan] (čín., mand.) - dosl. “dlouhá pěst”; styly s dlouhým dosahem, dnes jedna ze soutěžních kategorií moderního wushu, označující standartizované sestavy, vyvinuté na základě severočínských stylů. Výraz chang quan se dříve též používal jako jeden z názvů pro taiji |
| chen qiao | [čchen čchiao] (čín., mand.) - “poklesnutí mostu”; 2. sestava většiny stylů Yongchun (Wingcheun); někdy se též nazývá xun qiao, “hledání mostu”. V kant. čín. cham kiu [„ts’am kiu“]. |
| Chen taiji quan | [Čchen tchaj-ťi čchüan] (čín., mand.) - též: Chen taijiquan; Chen tai chi chuan; Chen tai-chi-chuan atd.; “styl velkého nejzazšího rodiny Chen”; bojové umění, zal. mistrem Chen Wangtingem, předchůdce ostatních stylů taiji quan (např. Yang, Sun, Wu a Wu). |
| Chenjia gou | [Čchen-ťia kou] (čín., mand.) - též: Chenjiagou; Chen jia gou; Chen chia kou atd; dosl. “vesnice rodiny Chen”; kolébka Chen taiji quan, ležící v provincii Henan |
| iaidó | (jap.) - „cesta okamžité reakce“; japonské umění rychlého tasení meče |
| iaidžucu | (jap.) - též: iaijutsu; umění okamžité reakce“, umění rychlého tasení meče, předchůdce iaidó. |
| iaitó | (jap.) - meč pro cvičení iaidó |
| ipponken | (jap.) - jednokloubová pěst; úderová plocha – sevřená pěst ruky s vyčnívajícím ukazováčkem, ohnutém v druhém kloubu. |
| jab | (angl.) - krátký úder z přední ruky, např. v boxu. |
| jari | (jap.) - též: yari; dlouhé kopí |
| jawara | (jap.) - též: yawara; japonská zbraň – cca. 15 cm dlouhá tyčka ze dřeva či kovu s ostrými či zakulacenými konci; drží se sevřená v dlani a k boji se používají vyčnívající konce. |
| jian | [ťien] (čín., mand.) - rovný úzký meč, jedna ze základních zbraní stylů čínských bojových umění. V kant. čín. gim [“kim”]. |
| jie quan dao | [ťie čchüan tao] (čín., mand.) - též: Jeet Kune Do; JKD; dosl. “cesta zastavující pěsti”, bojový “styl” či lépe řečeno koncept Bruce Lee. V kant. čín. jit kyun dou [„tsit khün tou“]. |
| jin | [ťin] (čín., mand.) - dosl. “síla”, vnitřní síla (power), koncentrovaná síla; koncept síly, společný většině stylů čínských bojových umění – jin je přirozená svalová síla, nabuzená energií qi - zniká koordinovaným pohybem celého těla. |
| jing quan dao | [ťing čchüan tao] (čín., mand.) - „cesta ostražité pěsti“, moderní bojový systém, vyvinutý na zkladě řady tradičních stylů pro potřeby čínských branně-bezpečtnostních složek. |
| jingang quan | [ťin-kang čchüan] (čín., mand.) - též: jin gang quan; jingangquan; dosl. “diamantová pěst”, jedna ze sestav severoshaolinského gongfu (jingang v čínšitně znamená též “Buddhův bojovník”). |
| JKA | (angl.) - zkratka pro “Japan Karate Association” (Japonská asociace karate), zal. v r. 1955. |
| K-1 | (0) - zkratka pro prestižní fullkontaktní světový šampionát K-1 Grand Prix; písmeno „k“ zastupuje mnoho stylů bojových umění, které začínají anebo ve svém názvu obsahují „k“ (například karate, kickbox, kempó, taekwondo) - není tedy pouze zkratkou za kickbox; reprezentuje jednu ze základních nosných myšlenek celého turnaje, tedu utkání borců bez rozdílu stylů a asociací, pod které spadají, ať už se jedná o karatisty, kickboxery, thajské boxery či bojovníky jiných stylů. |
| kamae | (jap.) - střeh, bojový postoj |
| kara | (jap.) - dosl. „čínský“, např. v pův názvu karate (karatedžucu). |
| kara | (jap.) - dosl. „prázdný“, např. v karate (karatedó) – neoznačuje pouze fatkt, že se jedná o bojové umění beze zbraně, ale konotuje i koncept „prázdnoty“ zenového buddhismu. |
| karate, karatedó | (jap.) - pův. „cesta čínské ruky“, dnes „cesta prázdné ruky“; populární japonské bojové umění, využívající především technik úderů, bloků, kopů, podmetů etc. Existuje poměrně značné množství různých škol a směrů. |
| karatedžucu | (jap.) - „umění čínské ruky“, předchůdce moderního karatedó („cesta prázdné ruky“) – název karatedžucu změnil na karatedó v r. 1935 mistr Gičin Funakoši. |
| kata | (jap.) - předem daná sestava či soubor na sebe navazujících technik, např. v karate; často soutěžní disciplína. Dnes se často termín kata používá pro sestavy obecně (kata hard, kata soft, hudební kata... ), především na soutěžích. |
| ken | (jap.) - dosl. „pěst“ |
| kencui | (jap.) - kladivo pěsti; malíková hrana sevřené pěsti – úderová plocha, např. v karate. |
| kendó | (jap.) - „cesta meče“; japonský sportovní šerm s mečem z bambusových lamel; kendó se skládá z krytů, seků a bodnutí. |
| kendóka | (jap.) - cvičenec kendó |
| kenpó | (jap.) - „metoda pěsti“, japonské čtení čínských znaků pro quanfa (v kant. čín. kant. kyunfaat). |
| kenpó karate | (jap.) - též: kenpo karate; moderní styl bojového umění, zal. Američanem Edem Parkerem a rozšířený především v USA. |
| kibadači | (jap.) - též: kiba dači; kibadachi; kiba dachi; širší rovnoběžný postoj, jeden z postojů karate. |
| kickbox, kickboxing | (angl.) - též: kick box; kick-boxing; „box s kopy“; moderní bojový sport spojující údery rukou z boxu a kopy nohou z bojových sportů jako je např. taekwondo či karate. |
| kijorugi | (kor.) - jedna z disciplín taekwondo WTF – sportovní zápas. |
| kjú | (jap.) - též: kyu; žákovský technický (výkonostní) stupeň. |
| kjúdó | (jap.) - též. kyudo; „cesta luku“, japonské umění lukostřelby. |
| kjúdžucu | (jap.) - též: kyujutsu; kyu jutsu; „umění luku“, japonské umění lukostřelby, přechůdce kjúdó. |
| kobudó | (jap.) - též: kobudo; japonské bojové umění boje se zbraněmi, pocházející z Okinawy; mezi zbraně kobudó patří většinou původně zemědělské nástroje, např. nunčaku, sai, kama, tonfa, bó atd. |
| kogai | (jap.) - malý nůž samurajů. |
| kokucudači | (jap.) - obranný postoj, jeden z postojů v karate. |
| kozuka | (jap.) - malý vrhací nůž samurajů. |
| krabi krabbong | (thaj.) - též: krabi – krabong; krabee-krabong - thajské bojové umění se zbraněmi (meči, holemi, štíty atd.). |
| kup | (kor.) - též: gup; žákovský technický stupeň v taekwondo; ekvivalent japonského kjú. |
| kusari kama | (jap.) - též: kusari gama; srp na dlouhém řetězu (na druhém konci řetězu je závaží); japonská zbrań, používaná např. v kobudó a nidžucu. |
| la savate | (franc.) - francouzské bojové umění, využívající především technik kopů; ovlivněné čínskými styly, podobné thajskému boxu. |
| li | (čín., mand.) - “síla”, myšleno síla svalů. V kant. čín. lik. |
| Li Xiaolong | [Li Siao-lung] (čín., mand.) - též: Lee Siu Lung; čínské jméno Bruce Lee. V kant. čín. Lei Siulung. |
| light-contact | (angl.) - “lehký kontakt” |
| liu dian ban gun | [lien tien pan kun] (čín., mand.) - též: luk dim bu gwun atd; “dlouhá tyč šesti a půl konceptu”, jedna ze 2 zbraňových sestav většiny stylů Yongchun (Wingcheun). V kant. čín. luk dim bun gwan. |
| long | [lung] (čín., mand.) - též: loong; drak. V kant. čín. lung. |
| ma | (čín., mand.) - dosl. „kůň“, v terminologii (jiho)čínských bojových umění „postoj“. V kant. čín. ma. |
| ma bu | [ma pu] (čín., mand.) - též: mabu; ma-bu; dosl. „krok koně“, posed jezdce na koni, fundamentální postoj řady čínských stylů. V kant. čín ma bou ["má pou"]. |
| makiwara | (jap.) - bouchadlo; pomůcka používaná při tréninku úderů v řadě japonských stylů. |
| matsogi | (kor.) - jedna ze soutěžních disciplín taekwondo ITF – volný zápas. |
| meihua | [mei-chua] (čín., mand.) - též: mei hua atd; dosl. „květ slivoně“ (pětilistý); výraz najdeme v řadě názvů sestav jak severních, tak jižních stylů, beze zbraně i se zbraní; existuje i řada stylů, nesoucích název meihua quan (muifa kyun), „styl květu slivoně“. V kant. čín. muifa. |
| mizong quan | [mi-cung čchüan] (čín., mand.) - „styl ztracených stop“, jeden ze stylů čínských bojových umění. |
| mount | (angl.) - „posed“; ofensivní pozice v boji na zemi - útočník sedí obkročmo na obránci, skrčené nohy a zaháklé za soupeřova stehna („front mount“, „čelní posed“). Dalšími z variant jsou např. „cross mount“, „pozice nahoře na kříž“ - bojovník leží „na kříž“ na soupeři a kontroluje ho; „rear/back mount“, „posed zezadu“ – bojovník sedí na soupeřových zádech. |
| mu ren zhuang | [mu žen čuang] (čín., mand.) - též: mook yan jong; muk yan jong atd.; “dřevěný panák” (angl. wooden dummy), tréninková pomůcka, využívaná řadou stylů čínských bojových umění, např. Yongchun (Wingcheun) či Cailifo (Choileifat). V kant. čín. muk yan jong [“muk jan tsong”]. |
| muay thai | (thaj.) - též: muay-thai; thajský box. |
| musado | (kor.) - “cesta bojového rytíře” (mu = válečnický, bojový; sa = rytíř; do = cesta); korejské bojové umění. Existují varianty tradiční a military combat. |
| naginata | (jap.) - halapartna; japonská dlouhá sečná zbraň (čepel, připevněná k dlouhé tyči). |
| naginatadó | (jap.) - "cesta halapartny";japonské bojové umění s halapartnou,kterému se věnovali a věnují především ženy. |
| nagashi - shuriken | (jap.) - šipka z kovu,která má na konci střapec,aby stabilizoval její let.Ponejvíce je používali ninjové. |
| nan quan | [nan čchüan] (čín., mand.) - též: nanquan; nan čuan; nan chuan; nam kuen; dosl. „jižní pěsti“, jihočínské systémy bojových umění. Dnes jedna ze soutěžních kategorií moderního wushu. V kant. čín. naam kyun [„nám khün“]. |
| neijia | [nej-ťia] (čín., mand.) - též: nei jia; nei chia; dosl. „vnitřní rodina“; vnitřní („měkké“) styly čínských bojových umění. |
| nukite | (jap.) - kopí ruky; úderová plocha – hroty prstů |
| nunčaku | (jap.) - též: nunčaky; nučaky; nunchaku; nuchaku; pův. krátký cep na mlácení rýže; jedna z nejpopulárnějších japonských zbraní, zpopularizovaná především Bruce Lee. Nunchaku byl zhotoven ze dvu tyček z tvrdého dřeva, které byly spojené lankem vyrobeným z koňských žíní. V dnešní době se spojují lankem, nebo řetězem. Přestože vypadá nevinně, nunchaku může být omylem pokládán za hračku, nebo neškodný svazek tyček, avšak v jakémkoli obranném postavení může být použit k úderu, ráně, kroužení a k sevření. První praktikové karate na Okinawě k němu připojily KOBU-DO, protože je účinné a dnes je rozvoj těchto dvou umění vzájemně podobný. Proto je skutečně nesmírně důležité, aby člověk učící se zacházet s Nunchakem měl dobré vědomosti v základech karate. V současnosti existují v některých zemích zákony, které stanovují použití Nunchaku. Pokusy ukázaly, že Nunchaku působí rychle a tvrdě. Síla úderu na dotekovém bodu může dosáhnout 7500N (1 kg =10N). Některé kosti lidského těla se však lámou už při síle 40 N (4 kg). Proto každý kdo s Nunchakou zachází by měl vědět co Nunchak dovede a co by mohl způsobit špatným používáním a zacházením. |
| obi | (jap.) - pás, pásek; v řadě bojových umění označuje výkonostní stupeň. |
| pankration | (řec.) - dosl: "všeboj", plnokontaktní starořecká bojová disciplína, součást starověkých olympijských her, skládající se z úderů, kopů, pák, škrcení etc. |
| qi | [čchi] (čín., mand.) - též: ch’i; chi; či; hay; dosl. „dech“, „vzduch“, energie, kosmická energie, životní energie. V kant. čín. hei; jap./kor. ki. |
| qi shou | [čchi šou] (čín., mand.) - též: chi sao, chi sau; „lepivé ruce“, jedna z tréninkových metod jihočínského stylu Yongchun (Wingcheun), zaměřené na rozvoj citlivosti rukou. V kant. čín. chi sau [„tshi sau“]. |
| qiang | [čchiang] (čín., mand.) - jiné přepisy: chiang; kopí; jedna z typických zbraní mnoha čínských stylů. V kant. čín. cheung ["tsheung"] . |
| qigong | [čchi-kung] (čín., mand.) - jiné přepisy: ch’i-kung; chi-kung; či kung; hei gung; hei kung; hay gung atd.; dosl. “práce s dechem”, čínské dechové praktiky, sloužící ke rozhojnění, kultivaci a správné cirkulaci energie qi; dělí se tradičně na qigong konfuciánský, taoistický, buddhistický, léčebný a bojový. V kant. čín. heigung ["hei kung"]. |
| qinna | [čchin-na] (čín., mand.) - též: chin na; chin-na; ch’in na; ch’in-na; kam nah; kum na; cum na; dosl. “chytnout a držet”, umění úchopů, držení, pák, škrcení a útoků na vitální body, integrální součást většiny stylů čínských bojových umění. V kant. čín. kamna [“kham na”]. |
| quan | [čchüan] (čín., mand.) - jiné přepisy: ch’uan; čuan; kuen; kune; khuen - dosl. „pěst“, „úder pěstí“, v terminologii čínských bojových umění a) „styl/systém bojového umění“ b) sestava, forma. V kant. čín. kyun [“khün”]. |
| quanfa | [čchüan-fa] (čín., mand.) - též: chuan fa; chuan-fa; kuen fat; dosl. "metoda pěsti", jeden z čínských termínů pro bojová umění. V kant. čín. kyunfaat ["k’ün fát"]. |
| quanshu | [čchüan-šu] (čín., mand.) - též: chuan shu; kuen sut; dosl. “umění pěstí”, jeden z čínských termínů pro bojová umění. v kant. čín. kyunseut [“khün sut“]. |
| reversal | (angl.) - „zvrat“, zvrácení nevýhodné pozice ve výhodnou v boji na zemi. |
| ritsu - rei | (jap.): pozdrav vstoje. Vysvětlivky viz Rei. -Zaujme se postavení Musubi-dachi (pravá noha je předsunuta). -Jako první je brada lehce vzata zpět, tak že šíje (týl) tvoří přímou linii s páteří. Ramena jsou uvolněná, paže a ruce se nalézají v přirozeném postavení na stranách těla. Držení těla je vzpřímené, ostražité a klidné. -Oči jsou namířeny přímo. Jestliže se stojí před partnerem, musí každý jeho pohyb být k poznání. -Bez ohnutí vzad se ukláníme v kyčlích asi 15 stupňů vpřed. Hlava se potom lehce skloní, ale ne tak daleko, aby se protějšek ztratil z pohledu. -Nyní se nejprve zvedne hlava a potom se záda dají rovně s postavením pravé nohy do Shizentai s Yoi zaujmout. Během pozdravu se nadechneme a vydechneme. |
| ritsu - zen | (jap.): meditace ve stoje (také – Tachi-Zen, viz Také Zen). |
| rokushaku - bo | (jap.): tyč vyrobená z dubového, nebo jiného tvrdého dřeva používaná na Okinawě. Měří šest stop (asi 182cm). Roku znamená šest, shaku je délková míra jež odpovídá stopě (30,48cm) a Bo je hůl, nebo tyč. |
| sai | (jap.) - vidlice se třemi hroty (prostředním delším) původně zemědělský nástroj, sloužící k sázení rýže, později využita jako párová zbraň. |
| saja | (jap.) - pochva jap. meče |
| san | (jap.): tři (také Mitsu, Mi). Sannin – tři osoby (viz – Kazoeru). |
| san jie gun | [san ťie kun] (čín., mand.) - „trojdílná tyč“, jedna ze zbraní (severo)čínských bojových umění. V kant. čín. saam jit gwan [„sám tsit kwan“]. |
| sashi | jap.): Tréninkové nářadí (Dogu) z Okinawa-Karate, také – Ishisashi. |
| scarf hold | (angl.) - dosl. „šála – držení“; zápasnický chvat, kterému v češtině říkáme „kravata“. |
| seiken | (jap.) - čelo pěsti; čelní úderová plocha pěsti (okolí klobů ukazováku a prostředníku), používaná k přímým úderů např. karate. |
| seiza | (jap.): Japonská forma posedu na patách v pozici kleče za účelem cvičení Zazen, také – Taiza (sedění těla). Vysvětlivky k obsahu sezení viz pod – Mokuso, - Zazen: Klasifikace viz pod – Zahó. Seiza, vedle lotosového sedu, půl lotosového sedu a Agura důležité a nejrozšířenější formy sezení v Zazen byly japonským mistrem Okada Torajiro v prvních dvou desetiletích našeho století vyspělé a vyučovány. |
| semi - contact | (angl.) - též: semicontact; semi contact; semikontakt; semi kontakt; „poloviční kontakt“, jedna z disciplín např. kickboxu. |
| sensei ni rei | (jap.): pozdrav k učiteli. |
| sentei - kata | (jap.): volná kata |
| shaolin | [Šao-lin] (čín., mand.) - též: Šaolin; Šao Lin; Shao Lin; Siu Lam; Siu Lum; Siew Lum; dosl. “Mladý les”, čínský buddhistický klášter, zal. r. 495 po Kr., ležící v provincii Henan, považovaný za kolébku čínských bojových umění. Legendy hovoří též o jižním klášteru Shaolin, který údajně ležel v provincii Fujian a který dal za vznik mnoha jihočínským stylům. V kant. čín. Siulam. |
| she | [še] (čín., mand.) - “had”. V kant. čín. se. |
| shidi | [š’-ti] (čín., mand.) - žákův “služebně” mladší spolužák, “mladší bratr”. V kant. čín. sidai [“si tai”]. |
| shifu | [š’-fu] (čín., mand.) - též: shi-fu; šifu; si fu; “učitel”, “mistr”. V kant. čín. sifu. |
| shigong | [š’-kung] (čín., mand.) - též: shi kung; shi-kung; si gung; si kung; učitel žákova mistra, “dědeček”. V kant. čín. sigung [“si kung”]. |
| shikken | (jap.) - panovník |
| shixiong | [š’-siung] (čín., mand.) - též: si hing; si heng; žákův “služebně” starší spolužák, “starší bratr”. V kant. čín. sihing. |
| shizu | [š’-cu] (čín., mand.) - též: si jo; zakladatel stylu. V kant. čín. sijou [“si tsou”]. |
| shuijiao | [šuej-ťiao] (čín., mand.) - též: shuia chiao; čínský zápas. |
| shuko | (jap.): také Tekagi. Ninjův ruční dráp, železná rukavice na vnitřní a zadní stranu dlaně. |
| shuriken | (jap.): vrhací zbraň z kovu užívaná v Ninjutsu |
| sui | (jap.) - voda (také Mizu). |
| song | [sung] (čín., mand.) - "uvolněnost"; jeden ze základních principů většiny stylů čínských bojových umění. V kant. čín. sung. |
| suburi | (jap.) - procvičování průpravncýh technik, např. v iaidó. |
| sulsa | (kor.) - kor. elitní válečníci a špióni; obdoba japonských nindžú. |
| sumó | (jap.) - populární forma japonského zápasu. |
| šikodači | (jap.) - čtvercový postoj, jeden z postojů karate |
| šinai | (jap.) - bambusový meč, skládající se ze čtyř pásů bambusu,k teré jsou v několika bodech svázány; šinai nahrazuje při tréninku a zápasech kendó skutečnou katanu. |
| šinobi | (jap.) - „vkrádat se“ ; starší forma čtení znaku, který se dnes vyslovuje nin. Viz šinobidžucu a nindžucu. |
| šinobidžucu | (jap.) - starší název pro nindžucu. |
| šizentai | - přirozený postoj |
| šutó | (jap.) - hrana ruky; úderová plocha – malíková hrana otevřené dlaně. |
| taebo | - moderní zdravotně-kondiční aerobní cvičení, využívající úderů a kopů z různých druhů bojových umění a sportů, jako je např. karate, taekwondo, kickbox a box. Cvičení je prováděno na hudbu podobně jako klasický aerobic, je zde však kladen důraz na správně provedenou techniku kopů a úderů; taebo založil černošský šampión a herec Billy Blanks. |
| taekwondo | (kor.) - též: taekwon-do; tae kwon do; “cesta kopů a úderů (pěstmi)”, moderní korejský bojový sport; dnes ve světě působí především jihokorejská WTF (Světová federace taekwondo), severokorejská ITF (Mezinárodní federace taekwondo) a federace GTF (Globální federace taekwondo). Taekwondo WTF je také olympijským sportem. V teakwondo se soutěží především v silovém a technickém přerážení, sestavách a volném boji. |
| taidžucu | (jap.) - “umění těla”, jedna z tréninkových disciplín nindžucu, boj beze zbraně proti neozbrojenému i ozbrojenému siupeři, sestávající se z nácviku technik postojů, pádů, úderů, kopů etc. |
| taiji | [tchaj-ťi] (čín., mand.) - též: tai ji; t’ai ch; tai chi; tai-chi; tai či; „velké nejzazší“, „velký předěl“, „nejzazší pól“; pojem pocházející ze staré čínské filosofie a kosmologie, označující časový moment přechodu od ničeho k něčemu při vzniku vesmíru. V kant. čín. taaigik ["tháj kik"]. |
| tamešiwari | (jap.) - přerážecí techniky; jedna ze součástí tréninku např. karate. |
| tantó | (jap.) - dýka samurajů. |
| tantui | [tchan-tchuej] (čín., mand.) - severočínský styl bojových umění (tan = pružina; pružit; vystřelit jako pružina; tui = noha, kop nohou). |
| taolu | (čín., mand.) - “sestava”, předem daný soubor na sebe navazujících technik. V kant. čín. toulou ["thou lou"]. |
| te | (jap.) - “ruka”; původní název pro okinawské styly. |
| temoch - shiki makiwara | (jap.): volná Makiwara, tréninkové nářadí (Dogu) z Okinawa karate. Nářadí může být nahrazeno známým medicinbalem. |
| teiki - shiken | (jap.) - technická zkouška |
| thai boxing | - thajský box, muay thai |
| t - ki | (kor.) - jedna z disciplín taekwondo, tzv. zvláštní techniky – přerážení desek ve skoku do výšky nebo do dálky. |
| tonki | (jap.) - shuriken |
| tonfa | (jap.) - zbraň okinawských rolníků (původně rukojeť ručního mlýnku), tradičně používaná většinou v páru; v současné době využívána bezpečtnostními složkami v řadě zemí světa. |
| tongbei quan | [tchung-pej čchüan] (čín., mand.) - severočínský styl bojových umění. |
| torinawa | jap.): zbraň Ninjů (Buki – Ninja), stávající ze špičaté tyče pevně upnuté na provaze, nebo řetězu. |
| triangle choke | (angl.) - „trojúhelníkové škrcení“, škrtící technika nohama v boji na zemi. |
| tsuma | (jap.) - prsty na noze (také Ashi no Yubi) |
| tudi | [tchu-ti] (čín., mand.) - jiné přepisy: to dai; toe dai; “učedník”, žák, který byl mistrem přijat za “učedníka”, de facto adoptován za mistrova “syna”. V kant. čín. toudai [“thou tai“]. |
| tuishou | [tchuej-šou] (čín., mand.) - dosl. “tlačící ruce”; cvičení pro dvě osoby stylů taijiquan, yiquan etc., rozvíjející citlivost rukou, rovnovahu a koordinovaný pohyb celého těla. Existuje řada variant cvičení tuishou – na místě, v chůzi, předem dané či volné tushou. |
| tull | (kor.) - sestava v taekwondo |
| uči | (jap.) - též: uchi; obloukové či kyvné údery, např. v karate. |
| UFC | (angl.) - zkratka pro Ultimate Fighting Championship (Šampionát ultimátních zápasů), prestižní soutěž “bojů téměř bez pravidel”. |
| uke | (jap.) - kryty, např. v karate. |
| uppercut | (angl.) - “zvedák”, zezdola nahoru vedený úder pěstí, např. v boxu. |
| uraken | (jap.) - hřbet pěsti, zadní strana pěsti; úderová plocha. |
| viet vo dao | (kor.) - “vietnamská cesta války”; vietnamské bojové umění. |
| wakizaši | (jap.) - středně dlouhý meč, jedna ze zbraní samurajů. |
| wen - wu | (čín., mand.) - jeden za základních principů, charakterizující čínskou civilizaci, civilní a vojenská sféra; wen = literatura, písemnictví, kultura; wu = vojenství, válečnictví. V kant. čín. man mou. |
| wirok | (kor.) - též: wi-rok; jedna z disciplín taekwondo – přerážení dřevěných desek, střešních tašek etc. |
| WT | (čín., kant.) - zkratka pro Wing Tsun, zapsaná ochranná známka pro jihočínský styl sebeobrany Yongchun (v kant. čín. Wingcheun [wing tsheun]) hongkongského mistra Leung Tinga. |
| wu quan | [wu kuan] (čín., mand.) - tělocvična čínských bojových umění. V kant. čín. mou gwun ["mou kwun"]. |
| wu seng | (čín., mand.) - “mnich – bojovník”, “válečný mnich”, výraz pro mnichy, kteří se věnovali cvičení bojových umění, např. v klášteru Shaolin. |
| wu zu quan | [wu cu čchüan] (čín., mand.) - též: ngo cho kuen; ngo cho kun atd; jihočínský styl, pocházející z provincie Fujian, vzniklý kombinací 5 stylů – luohan (arhata), bai he (bílého jeřába), taizu (velkého zakladatele), daxian (velkého světce, tj. opice) a Damo (Bódhidharmy). |
| wushu | [wu-šu] (čín., mand.) - též: wu shu; wušu; dosl. „bojová (válečná) umění“, jeden z termínů pro čínská bojová umění. Dnes se používá především v souvisloti s moderní, sportovně-soutěžní variantou tradičních čínských bojových umění. |
| xi | (čín.) - dech,nabrat dech (nebo také koleno) |
| xiao nian tou | [siao nien tchou] (čín., mand.) - též: siu nim tao; siu lin tao atd.; “malá myšlenka”, základní sestava většiny stylů Yongchun (Wingcheun). V kant. čín. siu nim/lim tau [“siu nim/lim thau“]. |
| xingyi quan | [sing-i čchüan] (čín., mand.) - též: xingyiquan; sing yi chuan atd.; dosl. „pěst formy a mysli“; čínský styl „vnitřních“ („měkkých“) bojových umění, charakterizovaný jednoduchými údery a pohybem po přímce, zakládajících se na teorii „pěti živlů“. |
| xun qiao | [sün čchiao] (čín., mand.) - „hledání mostu“; 2. sestava většiny stylů Yongchun (Wingcheun); někdy se též nazývá chen qiao, „poklesnutí mostu“. V kant. čín. cham kiu [„tsham kiu“]. |
| yama | (jap.) - hora,kopec (také San) |
| yawara - riki | (jap.) viz muteki - ryu |
| yang taiji quan | Jang tchaj-ťi čchüan] (čín., mand.) - dnes nejpopulárnější varianta taiji quan, vyvinutá mistrem Yang Luchanem, žákem mistra Chen Changxinga, mistra Chen taiji quan. Kromě tradičních sestavy o 108 formách se dnes cvičí především moderní standartizované sestavy 24 forem a 88 forem. |
| ying zhao pai | [jing čao pchaj] (čín., mand.) - též: Ying Jow Pai; “systém orlích spárů”, severočínský styl bojových umění. V kant. čín. ying jaau paai [“jing tsáu p’áj]. |
| yogocara | (ind.) - sekta čarodějníků Yoga |
| yongchun quan | [Jung-čchun čchüan] (čín., mand.) - též: Yongchunquan; Wing Chun Kuen; Ving Chun Kuen; Wing Tsun Kuen; Ving Tsun Kuen; Ving Čun Kuen atd.; dosl. “styl Yongchun” , populární jihočínský styl, podle nejčastější verze legend nazvaný na počest slečny Yan Yongchun (Yim Wingcheun), žačky zakladatelyk stylu, abatyše Wumei (Ngmui) .Různé větve používají různé znaky “yong” – a) s významem “navěky, věčně” b) s významem “velebit, opěvovat”. V kant. čín. Wingcheun kyun [“wing tsheun khün”]. |
| yoroshi | (jap.) - chvála,velmi dobře |
| yoru | (jap.): blížit se, přiblížit se. |
| yosen | (jap.) - vyučovací zápas |
| yowai | (jap.): slabý, bez síly (také Jaku). |
| yu | (jap.) - vpravo |
| yubi | (jap.) - elegantní,půvabný |
| yuen | (jap.) - měkký |
| yuki | (jap.) - mysl |
| za | (jap.): sedadlo, místo. Suwaru – posadit se, Zaseki – místo. |
| zan | (jap.) - zbytek |
| zembu | (jap.) - všechno,všichni |
| zempaku | (jap.) - předloktí |
| zempo | (jap.) - kupředu,vpřed |
| zen | (jap.) - japonské čtení čínských znaků chan (kant. sim); větev buddhismu, která měla velký vliv na vývoj a formování japonských (nejen bojových) umění. |
| zenkucudači | (jap.) - útočný postoj, jeden z postoj karate. |
| zenshin | (jap.) - celé tělo |
| zentai | (jap.) - celek |
| zhang zhuang | [čan čuang] (čín., mand.) - dosl. “stát jako kůl”; cvičení společné mnoha stylům čínských bojových umění – cvičenec zůstává bez pohybu stát j určité pozici pro rozvoj koordinace a vnitřní síly celého těla. Zhan zhuang proslavil především styl yiquan, kde je je jednou z hlavních součástí tréninku. Dnes se často zhan zhuang používá jako jedno z vynikajících terapeutických či zdravotních cvičení. V kant. čín. jaamjong [“tsám tsong“]. |
| zhi | (čín.) - prsty,konečky prstů |
| zhou | (čín.) - loket,zhou-da - úder loktem |
| zhu | (čín.) - bambus |
| zo | (jap.): vnitřní orgány.Naizo – vnitřnosti, Shizo – srdce, Haizo – plíce, Kanzo – játra. |
| zubon | (jap.) - kalhoty (také hakama) |
| zuki | (jap.): přímý úder pěstí (také – Tsuki). |
| zukima | (jap.): bojové umění založené Francouzem jménem Jean-Pierre Zerbib. |
| zuo | (čín.) - vlevo,levá strana |
| systema | Klíčovým principem ruské Systemy je ne-ničení. Cílem je ujistit se, že váš trénink a postoj neublíží tělu a duši vašeho partnera. Systema je navržena k vytvoření a posílení vašeho těla, duše, rodiny a země. |